Název

Českosaské Švýcarsko_06.PÁ_Děčín_Poseidon_Hřensko

Popis

Pátek, 24.června 2016
DĚČÍN – PARNÍK POSEIDON – HŘENSKO
Je poslední den ráno a my si můžeme konečně utrhnout tu pomyslnou sladkou třešničku. Vstáváme brzy, protože musíme být před devátou v přístavišti v Děčíně a máme to tak tak. Paluba je již plně obsazená, ale Hanča ještě vymodlí dvě židličky a můžeme zdvihnout kotvu! Plavba už probíhá opět za pekelného vedra, já lituju těch pár lidí v podpalubí. Do Hřenska to trvá asi hodinu. Pak Poseidonu zamáváme a ti, co si to zaplatili dál, jedou až do Drážďan. Čtyři hodiny tam a čtyři zpátky. No, nevím, nevím, ale při dodržování nepsaných lodnických zákonů a zvyklostí (lahev rumu na den atd.) bych to snad přežil také... V Hřensku trochu horor se zpátečním autobusem, který měl podle informací paroplavební společnosti jezdit každou hodinu. Ale to už neplatí. Náhoda nám však přála a ten náš měl jet asi za hodinu a půl. Měl, ale nějak se mu nechtělo. Po dvaceti minutách volá Hannah do informací autobusového dopravce a tam nás uklidňují, že autobus určitě přijede. Objevil se asi za dalších deset minut. Řidič je samý úsměv a zpoždění prý nabral na opravovaném mostě. Přitom jel z Mezní Louky, která je vzdálená cca 4 km. Všichni jsme se tomu usmáli, včetně paničky, která jako jediná cestující s řidičem přijela. No, někdy to může být láska na první pohled! Ale jo, přejme jim to! Už jsme totiž v Děčíně, pak už u autíčka a nakonec v chládku našeho bejváčku v Tisé, lábáme vychlazený meloun a já, ovoce neovoce, otvírám první Prazdroj a přikládám ho ke rtům. Mně totiž některé, třeba sebekrkolomnější kombinace, nemohou v tomto ohledu rozházet. Už od mládí totiž miluji spojení čehokoliv sladkého s nahořklou vůní a chutí chmele... Pak ještě proběhne krátké podvečerní posezení s paní majitelkou, ale to už vlastně všechno víte! Tak za rok nashledanou!

ČÁRA & HANNAH & SOPHIA AUS NEUENBURG AN DER ELBE

A H O J

Nastavení