Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Vlastním celkem slušnej foťák, ale víceméně nevhodnej do poloosvětlených interiérů. Natož, když je to sál jako k...a, kde se v pátek 4.listopadu, již po dvacáté sedmé, sjelo tentokrát cca 180 trampířů a trampic ze západních a jižních Čech, zavzpomínat na své spoluosadníky, kteří již ale vandrují v zemi, do které se nám, co jsme tu zůstali, zatím nikomu nechce. S tím foťákem to vím a vím také, že fotky dělané na větší vzdálenost nebudou nic moc. Že z toho budu doma nešťastnej a budu se trápit s jejich retušováním. "Proč se na to nevykašleš, nota bene, když se jedná o každoročně opakovanou akci, kde se sestava prakticky nemění, co si myslíš, že tam objevíš nového", našeptával mi ten druhej a já ho zase neposlechnul!
V sobotu jsem odjel na chatu a tak se s tím patlám až dnes. Dělám, co mohu, a na co technicky stačím, ještě že toho vždycky naflákám víc a ty nejméně zdařilé snímky mohu vyhodit. Až při prohlížení narazíte na nějakou fotku s růžovým nádechem, není to ale moje chyba. Taková atmosféra tam vážně panovala! Tady se nevzpomíná se smutkem, ale s úsměvy ve tvářích a s písničkami našeho mládí na rtech. Pivečko a nějaké ty dobroty z domova už k tomu tradičně patří také. A pakliže měl někdo chuť na něco ostřejšího, mohl se zastavit u soukromého barečku. Já osobně jsem tam objevil Metaxu a stavěl jsem se několikrát. ČÁRA

PS
V týdnu jsem trochu polemizoval o tom, kdo má, nebo spíše nemá na to, aby mohl být nazýván trampskou legendou. Řada z vás asi ví, o čem mluvím. Ve Vejprnicích jsem ale narazil konečně na ty pravé! Ti tři mohykáni, které mám na svém trampském žebříčku posazeny úplně nejvýš – Bela, Wrecko a Bocman - už na nás koukali jen z vystavených fotografií, stejně jako Venca šerif, Tarzan, Lišák, Hadrák, Máňa, Dewsbury... Ale objevili se tu i legendy žijící, z masa a kostí! Kamarádi, kteří si ještě stále dokáží najít čas a zasednou mezi své pardy, kam je to po celá desetiletí táhne. Díky, že jste se tu ukázali Růže, Paštiko, Točáku, Emile, Korýši a další. A vám, Maruško a Šlaufku, vám budu v němém úžasu naslouchat pokaždé, jako tenkrát před půl stoletím, kdy jsme se spolu začali setkávat na Úterském potoce. Rozmazlovali jste nás písničkami, které tu v té době nikdo neznal. Třeba na tuhle, pro páteční večer skoro až příznačnou, nezapomenu nikdy: „Počkejte chvíli, řekl starý traper dětem, než den se schýlí, povím vám příběh jeden. Až mé tělo skryjou v černé zemi a oči mé vyhasnou...“ DÍKY! ZA VŠECHNY!
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2016
  • 490 zobrazení
  • 1
  • 00
39. ročník trampského (kdysi Novoročního) pochodu „Od Žáby k Žábě“ se uskutečnil v sobotu dne 27.února 2016. Počasí trampířům přálo a bylo to znát i na účasti. Ti svědomití spočítali, že se na túru vydalo asi 60 kamarádů! Trasa byla klasická, a to přechod z chrásteckého hostince „U Žáby“ na zastávku ČD Chrást, odtud přejezd vlakem dvě zastávky do Ejpovic a pak už jen pěšmo na hlavní bod pochodu, kterým jsou Kokotské rybníky, zastávka na malé občerstvení na Ostrém kameni a zpět do Chrástu k Žábě. Bratru 12 km. Na začátek večerního hudebního posezení zahráli Poldy (který měl vše na svých bedrech a zvládl to na jedničku!), s kamarády z T.O. Bum-bej a dalšími hudebníky Wabiho „Sedmnáct dnů“, jako vzpomínku na Dewsburyho a Frantu Regála, kteří v týdnu opustili naše řady. A pak už se jen hrálo a povídalo, a že bylo za těch takřka 40 let na co vzpomínat!
Poznámka: v albu jsou umístěny krásné fotky z pochodu od kamaráda Káděho z Klatov, ti "ušmudlánci" z večerní zpívané jsou ode mě. ČÁRA
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2016
  • 273 zobrazení
  • 0
  • 00
"Hvězdáři" pořádali již 40. Novoroční pochod (na konci února:=))! Tentokrát trasa pochodu (známého v posledních letech pod názvem "Od Žáby k Žábě") nevedla kolem Kokotských rybníků, ale vrátila se na původní trasu kolem Berounky a to z Chrástu do Vranovic. Lákavým zpestřením pak byl vodopád a kaskády na Díreckém potoce. Celá trasa měřila cca 10,5 km. Já jsem si však zvolil trasu o 4 km kratší a to ze zastávky ČD Sedlecko a pak už stejnou, tedy kolem vodopádu Dírka, až do Vranovic. Když jsem to v hospodě vyprávěl Arnoštovi, řekl mi, že on šel také svoji trasu, která vedla ze Zbiroha místy, kde před tím ještě nikdy nebyl. Že prostě chtěl poznat něco jiného, a že kvůli lepšímu vstřebání nových zážitků chodí občas sám. Jakoby vyprávěl můj vlastní příběh! Takže jsem zbytečně obelhával kamarády, ale také sám sebe, že to je kvůli zkrácení trasy, abych to lépe zvládl. Je fakt, že když jde člověk sólo, je jenom na něm, kam zajde, kudy půjde, kde se zastaví a na jak dlouho. Pak tedy, při nějakém nezdaru, může nadávat pouze sám sobě nebo si na druhé straně naopak libovat a blahořečit. Už se mi totiž několikrát stalo, že v partě se vždycky najde někdo, kdo nanese, že by se dalo jít jinudy a jinam, než bylo na začátku domluveno. A pokud na to souhlasně zareaguje několik dalších, najednou je vše jinak, což já pak nesu dosti špatně. Takže se přiznávám, že proto jsem šel sám, že jsem si sám určoval, kdy zahnu doleva či doprava, jakou rokli přejdu nebo který kopec obejdu a kde si udělám pauzičku na občerstvení. A díky tomu jsem si také možná všiml, že už se vrátili skřivani a strnadi, a přečetl jsem si názvy na verandách chat. Také mně nevadilo zajít k soutokům přítokových potůčků s Berounkou, protože jsem tím nikoho nezdržoval, ani jsem nemusel nikoho dohánět. Prostě pohoda. A když už jsem začínal mít sám sebe dost, otevřela mi svou náruč "Vranovická hospoda" plná kamarádů. Takže konečné známkování "za jedna" a celkově VELKÁ SPOKOJENOST!
více  Zavřít popis alba 
  • 26.2.2017
  • 211 zobrazení
  • 1
  • 00
Jednalo se o první zářijový potlach v roce 2016! Na zvadle byly uvedeny jako pořádající osady Ztracená země a Šedý vlk. Proto byly vztyčeny i dva vlajkové stožáry. Ale Ztracená země se nějak nekonala a já byl vším okolním děním tak dokonale zaneprázdněn, že jsem se ani nestačil zeptat proč... Místem „tlachání“ bylo opětovně propůjčené tábořiště stanového tábora „Klenoty“ s dokonalým zázemím, které se nachází nedaleko Manětína na potoce Kačina. Jedná se o pěkný flek pro mnohem více aktérů, ale i nás se zde sjelo poměrně dost, odhaduji to tak na 140 lidí. Počasí téměř dokonalé, noční obloha plná hvězd a hudební hvězdy se předváděly také u ohně. A že jich bylo! Sjeli se tu Plzeňáci, další Západočeši, ale i kamarádi ze severu, z Českých Budějovic, z Písku apod. Bavili jsme se jako kdysi, i když se již leccos změnilo. Už místo vlakem jezdíme auty, spíme v barevných stanech a jídlo si raděj sezobneme někde v hospodě cestou. No ale co, snad na to máme za ta léta nárok, takže by se dalo říct, vše O.K. Jedna věc mě však zaskočila. To když celý úvodní obřad zapalování ohně a vztyčování osadní vlajky natáčel nějaký (objednaný) borec dronem s kamerou! Takže místo trampské hymny jsme všichni slyšeli jen hučení, vrčení a bzučení nechtěného vetřelce. Ještě že slova Kordovy Vlajky známe všichni zpaměti! ČÁRA
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016
  • 317 zobrazení
  • 1
  • 00
U nás na západě máme osady s názvem „Modrá Kotva“ dvě. Ta sokolovská je pro nás, Plzeňáky, trochu z ruky. A tak si to několikrát do roka vynahrazujeme účastí na akcích Kotváků z Bubnu. O tomto víkendu šerif Béďa Berdych svolal na svoji haciendu na Černé řece již 54. trampskou slezinu. Pro nezasvěcené: ty sleziny, to jsou jen trochu komornější setkání kamarádů, které každých pět let prostřídají Kotváci neskutečně nabitými potlachy. Takže jsem zvědav, čím nás překvapí za rok, kdy budou slavit již 55.výročí založení osady!! Béďa je neúnavný organizátor, a protože ví, že „každej velkej barák musí mít hlavně pořádný základy“, maká na tom už od teď. Kluci a holky z Bubna (jak to oni „správně“ západočesky skloňují), ať vám to za rok všechno vyjde alespoň tak pěkně, jako ta včerejší 54. slezina. Jo, a děkujeme za pozvání!
ČÁRA a ostatní kamarádi z Plzně, Chebu, Sokolova, Klatov, Českých Budějovic, Hradce Králové, ale také až ze Švýcar! Prostě Béďa a Kotva UMÍÍÍÍÍ!
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2012 až květen 2016
  • 320 zobrazení
  • 0
  • 00
MODRÁ KOTVA (Buben). "Z překrásně vedené kroniky, založené dne 10. 5. 1966, se od jejího zapisovatele Špirituse (časem však funkcí kronikáře prošlo lidí více!) možno dočíst, že název osady byl odvozen od pojmenování staré nýřanské osady, jejíž chata stávala v osadě Údolí slunce u Valchy (rok 1930). Členem této staré osady byl i Václav Berdych (*1917 +1989) přezdívaný Strejda, který novou osadu Modrá Kotva založil pod hradem Buben na řece Mži v roce 1962, společně s ustanoveným šerifem Pepou Laštovkou a svým synem Béďou Berdychem. Do osady pod Bubnem, jejímž prvním azylem byla Berdychovic rodinná chata, které se říkalo „bouda“ pak v krátké době vstoupili Marie Berdychová (Béďova sestra), Josef Matějka, Josef Tráva, Franta Pavlis, kronikář a pozdější šerif Oldřich Hein – Špiritus, Tomáš Strádal - Tom a Jirka Pálek - Pacina. Na jaře 1966 se ujímá na krátkou dobu funkce šerifa Strejda a po něm zmíněný Špiritus, ale jen do března 1968, kdy jej opět střídá Strejda. V té době již kluci budují na nádvoří hradu Buben kemp a připravují ho na uspořádání potlachu, který se konal v květnu 1966. Na to, že to byl jejich první potlach, se zde sešlo neuvěřitelné množství kamarádů - přes 200! Hlavní cenu tehdy vyhrála plzeňská osada Pecos..."
Tak takhle začíná povídání o T.O. Modrá Kotva v mnou sepisované historii západočeského trampingu...
Tak když už jsem se o tom zmínil, tak si ještě přihřeju také svoji polívčičku. Z vaší odezvy vím, že je o toto dílo značný zájem. Já však, přestože na něm pracuji (s různě dlouhými přestávkami) od roku 1993, s ním nejsem zcela spokojen, neboť tu stále existuje celá řada otazníků a nezodpovězených věcí, které by bylo dobré konkretizovat. A na tom dělám! Takže kamarádi, vydržme to společně ještě chvíli. O tom, že se jen hloupě nevymlouvám, ale že na knize opravdu makám, svědčí například fakt, že jsem za minulý rok zaevidoval dalších 30 plzeňských osad (k dnešnímu dni celkem 515), 11 dalších západočeských osad (k dnešnímu dni 522) nebo že jsem za toto období například doplnil 40 trampských domovenek a vlajek. Resumé: v knize je k dnešnímu dni uvedeno celkem 515 plzeňských osad, 522 dalších západočeských osad, tj.celkem 1037 západočeských osad!!! Dále je tu například řada fotografií, 437 zobrazení osadních domovenek a vlajek atd., což všechno dohromady čítá 389 stran! (Dějiny trampingu od Boba Hurikána, který zde věnoval trampingu na Plzeňsku jednu stránku(!) mají 274 stran včetně obalu...) Takže by to mohlo být dílo zajímavé, kamarádi, pojďme to urychlit! Může ještě někdo z vás nabídnout k nahlédnutí cancák či osadní kroniku? Potkáváte se ještě s někým z doby aktivního trampování? Zeptejte se, zdali je se mnou v kontaktu a pokud ne, sdělte mu moji e-mailovou adresu. To by bylo, abychom s tím ještě necukli kousek dopředu! Pište mi na e-mail "zcp.osady@seznam.cz".

Díky a ahoj, ČÁRA.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2012 až květen 2017
  • 495 zobrazení
  • 0
  • 00
Těšil jsem se tam moc! Opravdu se tu za ty roky vyselektovala parta starých trampských bardů za západu, ale i odjinud z Čech, které v nemalém počtu doplňují kamarádi z Kanady, USA, Švýcarska či Německa. A hlavně se tu schází i uznávaní muzikanti, takže je o víkendovou zábavu vždy bohatě postaráno. Trochu na kráse tomu ubral letošní večerní a noční déšť, ale Kotváci na to byli dobře připraveni, Béďa už má na chatě mokrou i suchou variantu minimálně pro 50 trampířů (on sám by ale jistě řekl, že pro 90:-)! Louka byla ukázkově posekaná, takže kdo chtěl, rychle si postavil stan a hurá na to!
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 385 zobrazení
  • 3
  • 00
"Moře nekonečné v širou dál, vlny do pobřeží bijou šedých skal
pět mužů, pět trosečníků, marně touží po úniku,
v srdci jedinej dříme sen.

Albatros letí, přes moře v širou dál a touhy mé si s sebou vzal
jen jednou v žití, bych spatřit zase chtěl, svou rodnou zem,
kde svět jsem prvně zřel..."

Prví sloka a refrén osadní hymny T.O. Albatros (Plzeň). Písničky, která mě hned napoprvé učarovala a to nejen díky textu, ale také díky nádherně propracovanému a podmanivému vokálnímu zpěvu skupiny Albatros, která se z trampské osady záhy vyselektovala. A nebyla to skupina ledajaká, Albatrosáci byli v sedmdesátých letech špičkou folk-trampské plzeňské hudební scény. A já měl to štěstí, že jsem mohl být od počátků u toho. Osadní zpívané v hostincích "U Zeleného stromu", "Ve křoví" nebo "V balonu" jsem sice ještě neabsolovoval, ale jejich soutěžní či koncertní vystoupení jsem již nevynechal nikdy, ať již to bylo v Domě dětí a mládeže alias "Na střelnici" (vedle hřiště dnešní fotbalové Viktorky) nebo v Dominiku, či pravidelná jamboree v Liďáku na Karlově. Držel jsem s nimi krok i na trampingu, kdy jsme se s naší osadou zúčastnili již jejich prvního potlachu v Pačejově v roce 1969...
Z hvězdné sestavy legendární skupiny se páteční zpívané nezúčastnili Danda a Cyráno a bohužel také Kočička, který již léta zpívá na nebeském kúru. Další jména a přezdívky hudebníků viz na fotce pořízené v roce 1971. A co se páteční sestavy jejich hostů týče, o tom se dozvíte z pár popisek na fotografiích. Užili jsme si to! Slogan, který vymyslel a zpívá Leopold, se opět potvrdil - "Albatros letí, už půlku století..." Kluci, tak ještě hodně roků bez přistání!
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2012 až listopad 2016
  • 355 zobrazení
  • 0
  • 00
Sobotní teplota se vyšplhala přes třicítku ve stínu a tak na křest nového CD Albatrosáků dorazili do hospody k Myšákovi jen ti nejvěrnější. Zkusil jsem udělat na památku pár snímků, ale zpočátku jsem měl vypnutý blesk, čehož jsem si všiml až později, takže jsem fotky dodatečně upravoval a je to na nich znát, omlouvám se. To neskutečné vedro a síla dvanáctistupňové Holby se někde projevit musela...
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2015
  • 263 zobrazení
  • 0
  • 00
Ahoj Luku!
Po těch pár e-mailech, ta téma „Bílý kaňon“ a „Bílý mustang“, které jsme si spolu minulý týden vyměnili, jsem včera vyrazil na zpívanou bývalých plzeňských Farníků (publikováno s odstupem 14 dnů). Ale mohl jsem jít vlastně na jakoukoli jinou zpívanou a stejně bych tam tu tvoji písničku uslyšel! BÍLÝ MUSTANG!!
Má to tak někdo štěstí, chlape! Moc ti to přeju, ale taky trochu závidím,
ČÁRA

PS
Pro ty, kteří přesně neví, o co kráčí. Luk, civilním jménem Petr Mašek, bývalý Blovičák (resp. Blovčák) a osadník T.O. Zpívající claim, je totiž ten „ Autor neznámý“, „Pan Tradicional“, který je z neznalosti věci takto inkognito uváděn jako autor Bílého mustanga. Tak, a teď už to konečně všichni víme, že to, co máme u písničky „Bílý mustang“ napsáno ve zpěvnících, si můžeme směle škrtnout. To jen nešťastná shoda náhod nám utajila autora songu, který, když se začne hrát, tak zpívá celý sál. Pár zasvěcenějších, kteří historii téhle písničky zčásti znali, a se kterými jsem na toto téma diskutoval, si myslelo, že vznikla na KTŠ v Bílém kaňonu, poblíž Čímického (Žichovického) jezírka. Myslel jsem si to nakonec i já, ale Luk mi o tom napsal:
„Někdy před vojnou - tedy před nástupem v říjnu 1967 - jsem si přečetl knížku od Zane Greye "Poslední z prérie". Je tam jedna epizoda o tom, jak se Kenny Rogers s kamarády dozví (jsou na lovu pum někde v okolí Velkého kaňonu) o bílém mustangovi, který vodí svoje stádo k řece. Dohodnou se, že se toho mustanga pokusí chytit. Když po neúspěšných pokusech sedí večer ve srubu a hodnotí uplynulý den, všimnou si stříbrné žíně, která se zachytila v pletenci lasa, které sklouzlo po hřbetu objektu jejich snažení... A to je vlastně kostra, tvůrčí příběh, té mojí písničky.“

Excelentní písničky, dodávám já.
Luku, moc děkujeme, ČÁRA.
(17.4.2018)
---------------------
Video Farníků se mi nepodařilo vložit, dostanete se k němu přes úschovnu (viz doprovodný e-mail). Takže alespoň ukazáka z Youtube, kde je písnička chybně uvedena pod názvem "Modrý kaňon", navíc, nevím proč, nahrána ve zkrácené verzi!?
https://www.youtube.com/watch?v=Hle0p6VPOkU
více  Zavřít popis alba 
  • duben až říjen 2018
  • 168 zobrazení
  • 3
  • 00
Sluníčko nás lákalo na odpolední lednovou procházku a tak jsme vyrazili...
(Nakonec jsem připojil pár starých snímků, jak to zde vypadalo kdysi. Ta skluzavka už tam léta není. Ale připomněla mi, že jsme tu v roce 1970 slavili maturitu. Přívod vody potřebný k provozu skluzavky byl o půlnoci samozřejmě vypnutý, tak jsme si ji nahoru nosili ve voskovaných papírových kelímcích od piva a jezdili jsme, jen to fičelo. Jo a tehdy už tam ta honosná budova Ostende dávno nestála, pro naše potřeby ji ale dostatečně suplovala obyčejná dřevěná palírna (viz poslední foto).
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2011 až leden 2017
  • 52 zobrazení
  • 0
  • 00
Tak jsem se zase po několika letech vypravil v zimě na Buben, tentokrát na letitou osadní akci "Jmelí". Přestože někteří pěvečtí "těžcí kalibři" nakonec nedorazili, nikdo si nemohl stěžovat, neboť osadní sbor T.O.Modrá Kotva je v daném žánru téměř bezkonkureční a když ještě vypomohou mladí, je opravdu radost poslouchat! (Můj nešťastný foťák mi již odešel docela, takže zatím fotím ležérně na mobil. Vypomohl jsem si proto s pár fotkami z Šeffovo dílny.)
více  Zavřít popis alba 
  • 7.2.2018
  • 87 zobrazení
  • 0
  • 00
První zářijovou sobotu se uskutečnil v Přehořově 5.výroční potlach T.O. Bullschit. Na pěkném místě, na víkendovém ranči šerifa Jirky Lavičky - Camráka, bývalého osadníka T.O. Černá kočka. Ale těch krásných míst je v okolí celá řada. Ústředním bodem je Odlezelské jezero, kterému jsme v mládí neřekli jinak, než Potvorovské. Co sem jezdilo kamarádů! Některé osady, jako například T.O. Ryan nebo později T.O. Azimut, zde mělo dokonce i své kempy a chaty. A tak jsem se rozhodl, že zmáknu obojí. Potlach i obhlídku okolní krajiny. A tak se také stalo.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2016 až září 2017
  • 144 zobrazení
  • 2
  • 00
Jen tak na ukázku. Na chvíli, pak to odstraním. Na můj foťák a jen tak " z ruky" = DOBRÉ, na památku = SPOKOJENOST. A na ty profi fotky se podívám na internet ve středu večer nebo až ve čtvrtek. A proč tak dlouho? Páč zítra vyrážíme na tramp. Kam? Jelikož je ÚTERÝ tak na ÚTERÁK. Těším se moc. Dobrou, ČÁRA.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.8.2016
  • 91 zobrazení
  • 0
  • 00
Toto místo jsme navštívili poprvé v roce 2015, ale bylo mizerné počasí, pršelo, já s Hannah jsme na zpáteční cestě z Tokáně dokonce na rozcestí "Purkartický les" špatně odbočili, takže jsme kolem vyhlídek ani nešli. Ostatně si nedovedu představit, jak by se po těch kluzkých kamenech mělo jít. Ale slíbil jsem si, že se sem jednou vrátím. Stalo se! A pokud jsem loni psal, že Tiské skály se co do krásy klidně mohou utkat s Pravčickou bránou o nejatraktivnější místo Českého Švýcarska, máme tu třetího adepta! Dokonalé!
Jinak to byla etapa samých NEJ. Nejdelší trasa (8 km), největší převýšení (240 m) a to vše v největším vedru (35 stupňů, přitom před týdnem předpovídali 18!?). O to víc si také dnešních zážitků vážíme a všem to můžeme jenom a jenom doporučit!
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2016
  • 68 zobrazení
  • 0
  • 00
V době, kdy jsem připravoval itinerář na expedici do Labských pískovců 2017 jsem se zamiloval. Byl jsem v tom až po uši a naděje na nějaké satori byla nemyslitelná věc, přestože to byla láska platonická. Alespoň jednou ji tak spatřit na vlastní oči, jen jedinkrát se jí dotknout. Kolik večerů jsem kvůli ní prosnil a nakonec jsem se se vším svěřil Hance. Dokonce jsem jí prozradil i její jméno. Barbarine. Kupodivu Hančina reakce byla taková, že prý mi v tom pomůže. A tak jsme vyrazili!
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016 až září 2017
  • 90 zobrazení
  • 0
  • 00
Neděle, 19.června 2016
OSTROVSKÉ SKÁLY – HOTEL OSTROV – VOLSKÉ KAMENY
Zde se nemusím ani moc rozepisovat, vše je z fotek jasné. Po několika „mokrých dnech“ a několika podvečerních nedělních bouřkách se konečně vyčasilo a my mohli v pondělí vyrazit podle plánu. Z místa ubytování jsme to měli (stejně, jako do Tiských stěn) blíž, než bych v 65 letech „párkrát kamenem dohodil“. Nejvíc na mě zapůsobili horolezci, kterých bylo všude plno, byl totiž víkend. Pak památník horolezců v lokalitě Volské kameny, ale také nečekaně giganticky impozantní hotel Ostrov v krásné přírodní scenérii, no a snad i pár dosud popadaných mrtvol v autokempu „Pod Císařem“, po předešlé rockové noci. Jo a ještě poznámka k těm fotkám divokých kachen. Nejsem žádný profík, ani nemám špičkové fotonádobíčko. Že to všechno takhle krásně vyšlo, je náhoda. Já je totiž nemusel fotit na dálku ze skrytého stanoviště. Normálně jsem mezi nima mírnix týrnix chodil a mačkal spoušť. Tyhle místní březňačky (latinsky Anas platyrhynchos), jsou založením opravdu kachny divoké, ale tyto byly boží. Kdyby mě nebolela záda a mohl jsem se k nim ohnout, klidně bych jim mohl, bez jakéhokoliv jejich protestu či zděšení, strčit objektiv až do zobáku!
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2016
  • 46 zobrazení
  • 0
  • 00
Pondělí, 20.června 2016
VYHLÍDKA BELVEDER – ROZHLEDNA JANOV – DOLSKÝ MLÝN
Jeli jsme o poznání dál, než předchozí den, dokonce až na druhý břeh Labíčka, jak by napsal pan Hrabal. Vyhlídka Belveder leží v lokalitě Labská stráň, poblíž dnešního stejnojmenného hotelu, který nahradil původní dřevěnou hospodu. Odtud to je kousek k rozhledně Janov, uvedené do provozu v roce 2013, sloužící jako vysílač mobilních operátorů. Rozhledna je přístupná celoročně, vstup zdarma! Takže další skalp z řady dobytých rozhleden a další pamětní medaile z navštíveného atraktivního místa ČR!
No, a když už jsme absolvovali takhle dalekou cestu od místa ubytování, chtěli jsem to ještě využít, takříkajíc „až do mrtě“! A nebylo žádný dlouhý rozhodování, já měl jasno hned. Vyhrál to loni nedobytý Dolský mlýn! Na internetu jsou přístupové cesty různé, ale my se od pracovníků firmy, která poblíž mlýna pracovala, dozvěděli snad tu nejjednodušší: hned z kraje Jetřichovic po žluté, tam a zpátky cca 4,5 km. A můj největší zážitek z tohoto dne? Na body s převahou zvítězilo pietní místo (vážně hrob?), pro mě neznámého kamaráda. Jsem přesvědčen, že jde o ryze trampskou záležitost a následně po tom budu pátrat dál! A co mě na tom tak oslovilo, resp. dojalo? Jen jedna kratičká věta umístěná na tabuli na dřevěném kříži u loučky (bývalého tlachoviště?), na levém břehu Kamenice: „Až umřu, pochovejte mě na Doláku, pod ten černý smrk.“ (To bylo poslední přání kamaráda Bédi, který zemřel 13.6.1978, ve věku 23 let). A pod tabulkou fotka kluka s hustými, vlnitými vlasy, které mu padají až na ramena...a mně se na pár minut zamžil svět!
více  Zavřít popis alba 
  • 20.6.2016
  • 98 zobrazení
  • 0
  • 00
Úterý, 21.června 2016
DRÁŽĎANY – MUZEUM KARLA MAYE – DRÁŽĎANSKÉ CENTRUM „INNERE ALTSTADT“
Zase delší cesta autem, tentokrát do míst, kam jsme za totáče jezdili na předvánoční „pašerácké“nákupy (lyžařské boty, hodinky, záclony nebo třeba sedmi hvězdičkový koňak Triumf...). Tentokrát jsem ale za vzpomínkami svého mládí, do muzea Karla Maye a jeho hrdinů. Když jsem týden před odjezdem plánoval cestu, jak se tam dostat, prošel jsem na internetu desítkami odkazů s heslem „Karel May“ a přitom jsem také narazil na knihu Karla Jordána „Můj bratr Vinnetou“. Objednal jsem si ji, ale začal jsem ji číst až tam, v Tisé, takže teprve nyní, doma, jsem například zjistil, že asi 15 min. od „Villy Shatterhand“ je na místním hřbitově hrobka, kde spočívají ostatky snad největšího mystifikátora z řad autorů dobrodružné literatury. (Autor Karel Jordan ho v knize popisuje těmito vzletnými slovy: „...ten usilovný pracant slov, poctivý hledač pravd a lehkomyslný nachazeč lží. Muž literárně snad neúžasný, ale fantazií téměř nepřekonatelný, otrok slávy a osvoboditel našich nejtajnějších dobrodružných představ.“ To je jazyk, co? A to jsem si k tomu koupil ještě další jeho knihu „Tenkrát na západě – Český průvodce světovými westerny“. Jéžiš, to zase budu chytrej, to se mnou nebude k vydržení). Za fotky z muzea se omlouvám, fotil jsem tam tajně, zadáčo, i když s bleskem mezi těmi skleněnými vitrínami by to stejně nešlo. No a cestou zpět jsme si prošli historické centrum Drážďan, Innere Altstadt, které bylo v roce 1945 srovnáno se zemí. Ovšem, to by nesměli být Němci, aby nevytáhli staré plány a nepostavili podle nich nejdůležitější budovy znovu. Pochopíte to? Například nejznámější dominanta města, barokní kostel Frauenkirche, byl rozebrán, jednotlivé kameny byly očíslovány (samozřejmě doplněny ještě novými) a pak znovu „slepeny“ v letech 1994 – 2005 do dnešní neskutečné podoby!!?? Jak to v těchto místech vypadalo v zimě 1945, uvidíte na přiložené dobové fotografii. Hrůza! VÁLKA JE VŮL!
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 53 zobrazení
  • 0
  • 00
Středa, 22.června 2016
TISKÉ STĚNY – SNĚŽNÍK
Obojí bylo dosažitelné z našeho tiského azylu do 10, resp. 15 minut! Tiské stěny mě dostaly! Tiské stěny jsou nepopsatelná nádhera a u mě celková jednička Českosaského Švýcarska, porážející na lopatky i Pravčickou bránu! Když procházíš bizarním skalním náměstím a jeho okolím, vidíš se někde ve Welsu nebo na Islandu, či v pohádkové zemi trollů. Každá z těch přírodních krás má podle svého tvaru i své jméno, které bys podle své fantazie klidně mohl zaměnit za jiné, přiléhavější. Ale řada jich stoprocentně sedí. Vše je ostatně věc názoru. Například já jsem si skalní útvar nazvaný „Doktor“ přejmenoval, podle podoby vrcholové partie skály s lebkou pračlověka, na „Neandrtálce“ atd. Přírodní památka Tiské skály jsou také mým druhým cenným skalpem, myslím, co se pamětních medailí týče. Když jsme se vymotali ze spleti skalních uliček, začalo pršet a tak jsme se vrátili do Tisé na oběd. Po něm, a po krátkém odpočinku, jsme chtěli zdolat další rozhlednu, tentokrát to měl být Děčínský Sněžník. Ovšem, jak v průvodním dopise píši, rozhledna byla z důvodu rekonstrukce uzavřena. Mám já to na ty „sněžníkovské“ rozhledny ale smůlu! Ten v Beskydech, myslím Králický Sněžník, již dávno nestojí, neboť ho po několikaletém uzavření a následném chátrání definitivně srovnali se zemí polští vojáci (11. října 1973). A teď tohle! Doufám, že v příštím roce proběhne vše podle plánu a mně v kapse zazvoní další pamětní medaile. A tak jsme si letmo prohlédli alespoň obec Sněžník, kde si jeho obyvatelé žijí, odloučeni od hluku a frmolu měst, jako v ráji. Podle fotek uvidíte, že jeden z nich tu žije dokonce v Ráji, s velkým „R“!
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 47 zobrazení
  • 0
  • 00
Čtvrtek, 23.června 2016
BAD SCHANDAU – KHUSTALL – BASTEI
A zase k sasíkům! Tentokrát přímo do srdce Saského Švýcarska. Nejdříve do příhraničního lázeňského městečka Bad Schandau, kde jsme zaparkovali auto a jeli místní úzkorozchodnou tramvajkou údolím říčky Křinice (v Německu Kirnitzsch) – jízdné pro jednu osobu na celý den činí 8 Euro - k Lichtenhainskému vodopád(k)u a odtud jsme podnikli výstup na pískovcovou skálu Kuhstall (Kravín), ne nepodobnou naší Pravčické bráně. (Kdysi tu byl opravdu ukrýván dobytek.) Po návratu k autu, již v pekelném vedru, jsme nasedli a zamířili si to k Němci opěvované a možná i nejvíce navštěvované místní přírodní atrakci, k vyhlídkovému skalnímu mostu Bastei, který je jednou z největších dominant a symbolů Saského Švýcarska. Mě při plánování cesty sem odradily na internetu popsané „strmé výstupy“ z níže položeného městečka Kurort Rathen (kde se, mimo jiné, například odehrávají letní představení Mayových indiánských her!). Ženské jsou ale někdy praktičtější a fikanější. Hanča totiž objevila cestu autem skoro až na horu a pak jen cca 500 m pěšky! (No, vždyť už to za ty léta známe, Němci si postavili cesty snad všude! Vyjedou takřka až na Ostrý, na Luzný, na Třístoličník a bůhvíkam ještě.)
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 43 zobrazení
  • 1
  • 00
Pátek, 24.června 2016
DĚČÍN – PARNÍK POSEIDON – HŘENSKO
Je poslední den ráno a my si můžeme konečně utrhnout tu pomyslnou sladkou třešničku. Vstáváme brzy, protože musíme být před devátou v přístavišti v Děčíně a máme to tak tak. Paluba je již plně obsazená, ale Hanča ještě vymodlí dvě židličky a můžeme zdvihnout kotvu! Plavba už probíhá opět za pekelného vedra, já lituju těch pár lidí v podpalubí. Do Hřenska to trvá asi hodinu. Pak Poseidonu zamáváme a ti, co si to zaplatili dál, jedou až do Drážďan. Čtyři hodiny tam a čtyři zpátky. No, nevím, nevím, ale při dodržování nepsaných lodnických zákonů a zvyklostí (lahev rumu na den atd.) bych to snad přežil také... V Hřensku trochu horor se zpátečním autobusem, který měl podle informací paroplavební společnosti jezdit každou hodinu. Ale to už neplatí. Náhoda nám však přála a ten náš měl jet asi za hodinu a půl. Měl, ale nějak se mu nechtělo. Po dvaceti minutách volá Hannah do informací autobusového dopravce a tam nás uklidňují, že autobus určitě přijede. Objevil se asi za dalších deset minut. Řidič je samý úsměv a zpoždění prý nabral na opravovaném mostě. Přitom jel z Mezní Louky, která je vzdálená cca 4 km. Všichni jsme se tomu usmáli, včetně paničky, která jako jediná cestující s řidičem přijela. No, někdy to může být láska na první pohled! Ale jo, přejme jim to! Už jsme totiž v Děčíně, pak už u autíčka a nakonec v chládku našeho bejváčku v Tisé, lábáme vychlazený meloun a já, ovoce neovoce, otvírám první Prazdroj a přikládám ho ke rtům. Mně totiž některé, třeba sebekrkolomnější kombinace, nemohou v tomto ohledu rozházet. Už od mládí totiž miluji spojení čehokoliv sladkého s nahořklou vůní a chutí chmele... Pak ještě proběhne krátké podvečerní posezení s paní majitelkou, ale to už vlastně všechno víte! Tak za rok nashledanou!

ČÁRA & HANNAH & SOPHIA AUS NEUENBURG AN DER ELBE

A H O J
více  Zavřít popis alba 
  • 24.6.2016
  • 61 zobrazení
  • 0
  • 00
Bez komentáře. Vše v textu u jednotlivých fotografií.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016 až červen 2017
  • 48 zobrazení
  • 0
  • 00
Pavlínino neboli Pavlino údolí. Další místo, kde jsme ještě nebyli. Jedná so o chráněné území, které bylo v roce 1993 vyhlášeno přírodní rezervací. Jeho rozloha je 183 ha. Předmětem ochrany je kaňonovité údolí řeky Chřibská Kamenice. Na seznamu zdejších chráněných druhů se tu, mimo jiné, vyskytuje například vydra říční a považte, dokonce i kamzík horský! Ale takové štěstí jsme neměli. Nám stačilo jen to, že jsme za celou cestu potkali jen čtyři výletníky!
Co se týče chaty T.O. Vlčice, to vše by bylo na dlouhé vyprávění. Celou historii shrnu jen do několika vět. V roce 1963 se zde T.O. Vlčice chystala zapálit I.potlachový oheň, to však bylo znemožněno ozbrojenými oddíly Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí. Došlo zde i k mnohým fyzickým napadením, což se zapsalo do dějin trampingu pod názvem "Krvavý potlach". Zadejte si toto heslo ve vyhledavči na internetu a dozvíte se vše podstatné.
Když jsem pátral po historii a místě chaty, setkal jsem se vždy jen s polovičatou odpovědí a krčením ramen a to i od těch, kteří tvrdí, že tam v roce 1963 byli (viz např. TV seriál "Zvláštní znamení touha", díl č.8 , cca od 18.minuty). Podle mého došlo k hlavnímu střetu v tzv. "Prasečí rokli", ale já to místo už nehledal. Prodírat se jen tak pro nic za nic maliním a kopřivami, na to už jsme v tom vedru neměli. Stejně tam není žádná pamětní deska ani placka s odkazem na rok 1963, tak co bych vlastně hledal?
Kamarádi ze severu, není vám to trochu líto? MNĚ ANO!
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016 až únor 2017
  • 70 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

7. června 2015

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama