Název

27.Vzpomínková_Vejprnice_4.11.2016

Popis

Vlastním celkem slušnej foťák, ale víceméně nevhodnej do poloosvětlených interiérů. Natož, když je to sál jako k...a, kde se v pátek 4.listopadu, již po dvacáté sedmé, sjelo tentokrát cca 180 trampířů a trampic ze západních a jižních Čech, zavzpomínat na své spoluosadníky, kteří již ale vandrují v zemi, do které se nám, co jsme tu zůstali, zatím nikomu nechce. S tím foťákem to vím a vím také, že fotky dělané na větší vzdálenost nebudou nic moc. Že z toho budu doma nešťastnej a budu se trápit s jejich retušováním. "Proč se na to nevykašleš, nota bene, když se jedná o každoročně opakovanou akci, kde se sestava prakticky nemění, co si myslíš, že tam objevíš nového", našeptával mi ten druhej a já ho zase neposlechnul!
V sobotu jsem odjel na chatu a tak se s tím patlám až dnes. Dělám, co mohu, a na co technicky stačím, ještě že toho vždycky naflákám víc a ty nejméně zdařilé snímky mohu vyhodit. Až při prohlížení narazíte na nějakou fotku s růžovým nádechem, není to ale moje chyba. Taková atmosféra tam vážně panovala! Tady se nevzpomíná se smutkem, ale s úsměvy ve tvářích a s písničkami našeho mládí na rtech. Pivečko a nějaké ty dobroty z domova už k tomu tradičně patří také. A pakliže měl někdo chuť na něco ostřejšího, mohl se zastavit u soukromého barečku. Já osobně jsem tam objevil Metaxu a stavěl jsem se několikrát. ČÁRA

PS
V týdnu jsem trochu polemizoval o tom, kdo má, nebo spíše nemá na to, aby mohl být nazýván trampskou legendou. Řada z vás asi ví, o čem mluvím. Ve Vejprnicích jsem ale narazil konečně na ty pravé! Ti tři mohykáni, které mám na svém trampském žebříčku posazeny úplně nejvýš – Bela, Wrecko a Bocman - už na nás koukali jen z vystavených fotografií, stejně jako Venca šerif, Tarzan, Lišák, Hadrák, Máňa, Dewsbury... Ale objevili se tu i legendy žijící, z masa a kostí! Kamarádi, kteří si ještě stále dokáží najít čas a zasednou mezi své pardy, kam je to po celá desetiletí táhne. Díky, že jste se tu ukázali Růže, Paštiko, Točáku, Emile, Korýši a další. A vám, Maruško a Šlaufku, vám budu v němém úžasu naslouchat pokaždé, jako tenkrát před půl stoletím, kdy jsme se spolu začali setkávat na Úterském potoce. Rozmazlovali jste nás písničkami, které tu v té době nikdo neznal. Třeba na tuhle, pro páteční večer skoro až příznačnou, nezapomenu nikdy: „Počkejte chvíli, řekl starý traper dětem, než den se schýlí, povím vám příběh jeden. Až mé tělo skryjou v černé zemi a oči mé vyhasnou...“ DÍKY! ZA VŠECHNY!

Nastavení